Jen tak

Psí život

Zimní bundička

Včera jsem zapoměl napsat, že jsem se narodil v srpnu a k mým lidem jsem se dostal v listopadu. Tou dobou byla zima už i tady v Atlantě a já se klepal jak ratliček a to nejenom nemocí, ale hlavně zimou. Panička mi tedy začala nakupovat různé oblečky a můžu vám říct, že jsem dneska vybavený skoro jako člověk. První jsem dostal teplou zimní bundičku. Lidi si mysleli, jak mi neudelají dobře a tak ji na mě hned navlékli. Ouha, to byl šok. Najednou se na mě nabalilo něco veilkého, těžkého, sice teplého, ale bez kožíšku. Dostal jsem strach a to nejsem žadný poseroutka, ale řekněte sami, vy by jste se nebáli? . Utekl jsem pod gauč a strachy jsem tam brečel. Lidi na mě volali, ale já se bál, že mi ta věc ubliží, že mě to zamáčkne, nebo sežere a tak jsem jen kňučel a kňučel. Panička obíhala gauč, páníček mi nabízel pamlsky. Jindy bych to bral jako ohromnou zábavu a příležitost se vyřádit, ale teď jsem se bál a tak jsem zalejzal hlouběji a hlouběji. Nakonec lidi vzali gauč a přesunuli ho jinam. Chtěl jsem utéct pod jiný nábytek, ale tak jsem se do té bundičky zamotal, že jsem spadnul a už jsem se nedokázal zvednout. Panička mě sebrala, tu věc ze mě sundala a aby mi bylo lip, tak mě hoooodně dlouho hladila a mazlila se se mnou. Dnes se už nebojim a i když to není zrovna příjemné, je v tom teploučko. A řekněte sami, nesluší mi to?