Jen tak

Psí život

Ahoj lidičkové, jmenuji se Chico, ale to jenom v papírech. Všichni mi totiž říkají Prcku a na to opravdu slyším nejradeji. Jsem pejsek z rodu Čhivava a narodil jsem se v Atlantě. První tři měíce jsem žíl ve smečce a taky v kleci, kde bylo vlhko, zima a málo psího jídla. Tam mě našla moje panička s páníčkem a hned se mě ujali. Když mě přinesli domů, tak jsem byl tak vykulený, že jsem si sedl doprostřed místnosti a tam jsem seděll skoro hodinu. Mí lidi mě sledovali a čekali co bude. Ono taky kdo by nebyl vykulený že jo? Najednou tolik prostoru a taková změna! Dostal jsem najednou hned tři pelíšky, ale já stejně nejradeji spím u paničky. Jí se to sice moc nelíbi a sem tam mě i vyhodí. Já ale chvilku počkám a pak se k ní jdu stejně zavrtat. Ten den co si mě ti dva donesli domů jsem onemocněl. Měl jsem skoro tři měsíce zánět průdušek. Mí lidi se mnou běhali po psích doktorech a rozmazlovali mě. Jejda, to se mi líbilo až teda na ten protivný kašel. Nakonec to ale prešlo. Od té doby jsem měl akorát jednou zánět oušek a jinak jsem úplne zdravý. Mí lidi se totiž o mě řádně starají. Mají mě rádi, rozmazlují mě, kupují mi hračky a pamlsky a já jim oplacím tim, že je miluju a aby to pochopili, tak je olizuju co to jen dá. Je s nima sranda. Zvláště s paničkou, protože ta na mě má víc času. Akorát mě vždycky naštve, když se rozhodne, že mě bude česat a nebo mi stříhat drápky. Já teda držim, ale vůbec se mi to nelíbi. Teď mi panička slibuje, že mi koupí dalšího čivaváka aby prý mi nebylo smutno. Páníček ale moc nechce. Tak jsem zvědavý jak to dopadne. Pro každý případ jsme s paničkou vymysleli jméno. Pro dnešek se s vámi rozloučím, protože mí psí očička se mi zavíraji. Tak se mějte hezky a mějte rádi pejsky. :-)
Včera jsem zapoměl napsat, že jsem se narodil v srpnu a k mým lidem jsem se dostal v listopadu. Tou dobou byla zima už i tady v Atlantě a já se klepal jak ratliček a to nejenom nemocí, ale hlavně zimou. Panička mi tedy začala nakupovat různé oblečky a můžu vám říct, že jsem dneska vybavený skoro jako člověk. První jsem dostal teplou zimní bundičku. Lidi si mysleli, jak mi neudelají dobře a tak ji na mě hned navlékli. Ouha, to byl šok. Najednou se na mě nabalilo něco veilkého, těžkého, sice teplého, ale bez kožíšku. Dostal jsem strach a to nejsem žadný poseroutka, ale řekněte sami, vy by jste se nebáli? . Utekl jsem pod gauč a strachy jsem tam brečel. Lidi na mě volali, ale já se bál, že mi ta věc ubliží, že mě to zamáčkne, nebo sežere a tak jsem jen kňučel a kňučel. Panička obíhala gauč, páníček mi nabízel pamlsky. Jindy bych to bral jako ohromnou zábavu a příležitost se vyřádit, ale teď jsem se bál a tak jsem zalejzal hlouběji a hlouběji. Nakonec lidi vzali gauč a přesunuli ho jinam. Chtěl jsem utéct pod jiný nábytek, ale tak jsem se do té bundičky zamotal, že jsem spadnul a už jsem se nedokázal zvednout. Panička mě sebrala, tu věc ze mě sundala a aby mi bylo lip, tak mě hoooodně dlouho hladila a mazlila se se mnou. Dnes se už nebojim a i když to není zrovna příjemné, je v tom teploučko. A řekněte sami, nesluší mi to?

Přihlásit se: email   heslo
Registrace | odeslat anonymně - jméno:
Váš email:

:-):-D:-D:-P:-O:-(:-B:-/:-o;-)B-):-X>-)]-|[-][-]love

Opište prosím kontrolní kód "7820":
smileysmileysmileysmileysmiley
smileysmileysmiley
ahojkasmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmileysmiley
smiley