Jen tak

První dny

 

Do Atlanty jsem doletěla 28.prosince. Před odletem mi bylo řečeno, ať doma nechám vše teplé, že je tady vážně teplo. Ať se prý obléknu jako na podzim. No, to jsem si teda dala. V Atlante pršelo a teplota se blížila k nule a já v baloňáčku vážne mrzla a to jsem ještě netušila, že během pár dní teploty klesnou pod nulu. Známý s kamarádem se mě ujali, posadili mě do auta a vyjeli jsme od letiště. Hlava mi šla ze všeho vážně kolem a tak jsem ani nestačila vnímat okolí. Nejprve jsme jeli k tomu kamarádovi, kde jsem se dozvěděla, že je to vlastně od teď můj "boss" po pravdě, byl to jenom jeho zástupce, ale opravdu milý človek. Bylo mi vysvětleno kde a jak a za kolik budu pracovat. Měla jsem nastoupit na WallMart do party k tomu známému. Moje práce mělo být uklízení a vysávání koberců a toalet a to za nějakých 1600 dolaru. No což, to nebylo při tehdejším kurzu tak málo. Po té jsme vyrazili směr prdelákov, kde jsem měla být ubytována a kde jsem měla i pracovat. Nemusim říkat, že na ubytování v zaplaceném hotelu ani nedošlo. Cestou jsem se celkem už uklidnila a tak jsem měla čas sledovat cestu a okolí. Najednou jsem zjistila, že je to všechno jinak, než je u nás vidět v televizi a jinak než si člověk, resp. já představuje. Kolem dokola byly jen stromy a když už jsme projížděli nějakou zabydlenou oblastí Tak to jsem měla spíš pocit, že jsem někde na vesnici v Rusku a ne v Americe. Domky okolo byly pomlácené, špinavé, neupravené. Nikde ani kvítko. Všechno bylo takové nějaké ušmudlané. Elektrické vedení viselo tak blízko nad silnicí, že mě napadlo, jestli se pod ně vůbec vejde náklaďák. Prostě rozčarováni. Cesta trvala nějaké dvě hodiny. Známý se mnou zastavil na jidlo na které mě pozval a pak se stavělo až doma. Teda, čekala jsem všechno mozné, ale tohle byl pro mě docela šok. Byl to maličký, skoro nezařízený domek, kde byly dvě ložnice, obývák a kuchyň. V jedné ložnici spal můj známý, ve druhé spal jeden příjemný mladý pár a v obýváku spali další dva kluci na zemi ve spacákách. Mě známý ubytoval ve své ložnici, kde na prostředku vévodila manželská postel. Hned mě napadlo, že tohle nebude dobré a mé obavy se v zápětí potvrdily. V momentě, kdy jsem ulehla po dlouhe cestě unavená jak pes, se známý po mě začal sápat. Co vám mám povídat. Byl to takový ten týpek ostravského frajírka co snědl veškterou moudrost světa. Doma je hledaný pro podvody a krádeže a tady si hraje na velké eso. Byl tou dobou ve státech necelý rok a už předváděl, jak mu děla problém se domlouvat česky a přitom jeho angličtina byla jen o málo lepší jak ta má. Zkrátka nic pro mě a tak jsem mu to dala dost jasně na jevo. Kurňa, já si přijela hlavně vydělat a né spát s prvním kdo se namane!!! Jenomže ten človek byl jiného názoru a tak se  duhý den vše opakovalo. Třetí den jsem zažila šok v podobě jeho navštěvy ve sprše. Byla jsem přesvědčena, že jsem za sebou zamkla a v klidu jsem se sprchovala, když v tom se roztáhl ušmudlaný závěs a tam stál známý v plné své kráse a v pozoru. Nejprve jsem se lekla, ale pak jsem si všimla, že má na přirození vytetováno 100% přesně takhle jak to vidíte. Opravdu 100 % ale vůl. Žačala jsem smíchy řvát. Ten se urazil a byl hned klid. Na to jsem se přestěhovala do obýváku a kluci z obýváku do té ložnice. Byla mi zapůjčena nafukovací matrace a já si bláhově myslela, jak budu mít klid. Ovšem, to už zapracovala pověstná mužská ješitnost. Ten človek střídavě zapínal a vypínal topení. V praxi to vypadalo tak, že když jsem si vzala něco lehkého na spaní, známý vypnul topení a já vstávala do práce div né s rampouchama u nosu a naopak. Když jsem se oblékla teple, topení pustil,takže jsem vstávala promočená jak myš. K tomu všemu s oblibou v době spánku vypouštěl svou domácí krysu a ta s chutí prozkoumávala můj kutloch a hledala, co by tak sežrala. Tohle jsem vydržela tři dny. čtvrtý den, mě vzbudilo, jak se po mě známý sápal a to už jsem nevydržela. Vylítla jsem a začala na něho řvát. No a to už jsme toho měli plné zuby oba. Nevím jestli se s bossem domluvil on, nebo jestli to byla náhoda, ale pravdou je, že pár dní na to boss volal, že by potřeboval jestli bych nejela do Michiganu. S radostí jsem to přijala a ani né týden na to jsem už seděla v autobuse a jela přez půl Ameriky vstříc dalším "radostem".