Jen tak

Detroit II.

Mireček byl bezvadnej kluk. Od prvního dne jsme si kápli do noty. Hned první den jsme se tak zakecali, až najednou jsme zjistili, že už musíme jit do práce. Byl to on, kdo mi konečně vysvětlil, jak to tady chodí, jak je to s dokladama, kde se co dá koupit a podobně. V práci si mě začal brát k ruce a tak jsem se rychle naučila jezdit s mašinou, waxovat a i stripovat. Nakonec jsem šla z koberců za mašinu a to mě bavilo.

V té době se také ozval boss, že prý mi nechá udělat Tax Identifikation Number a že prý mu mám dát pas a bude mě to stát 150 dolců. Což o to, doklad by se hodil, ale co jsem šiši abych dávala své doklady z ruky a navíc cizímu člověku? A i ta cena.... Mireček mi vysvětlil, že tyhle věci se normálně pořizují do dvaceti dolarů, tak proč bych měla platit 150 no né? Jenomže jak to provést bez řeči a bez znalosti poměrů? Tak to mi Mireček také vysvětlil. Tou dobou u nás v partě byla taková super ženská kolem padesátky. Její syn bydlel někde v Chicagu a shoudou okolností se chystal za mamčou na návštevu. A slovo dalo slovo a hned jsme věděli, že synátor dokáže sehnat testy do autoškoly. Takže když nakonec dojel, měl testy u sebe. Pro mě dost nepríjemné bylo, že byly v polštině. Při běžné konverzaci jsem polákum rozuměla, ale psaná polština mi byla na hony vzdálena a připadala mi přinejmenším jak japonština. No ale do učení jsem se dala a kolegyně mě zkoušela a zkoušela a také vysvětlovala. Po pár dnech jsem si našla systém. Pokud bylo v odpovědi: ano a ne, tak odpověď byla ano. Pokud bylo v odpovědi: pouze řidič, řidič a osoba sedíci vedle něj, všechny osoby, tak odpověď byla všechny osoby. A pokud odpověď nenabízela ani jednu z těchto možností, tak to byla ta nejdelší odpověď. Jak snadné že?

Takto vybavená jsem s Mirečkem jela pár dní na to do Chicaga a šla dělat řidičák. Byla to sranda, protože odpovědi jsem měla v malíku. Však také jsem byla hotová ani né do deseti minut. Ten pán u okýnka ze mě byl dost na větvy a povídal, že to ještě nezažil, že místní lidi se znalostí angliny se to učí několik měsíců, pak dělají testy i několik hodin a nakonec to kolikrát ani nezvládnou a nebo to mají plné chyb a já že si přijdu, jsem za chviličku a ješte navíc to mám bez jediné chybičky. Takže řidičák jsem měla za sebou. (řidičák mě přišel na 15$) Do dneška ale opravdu nevím na co se mě tam vlastě ptali, neb jsem otázkám opravdu nerozuměla. To ale nebylo důležité. Ještě ten den jsme jeli na Office udělat mi SSN (Social Security Number) neboli soušl. Je to vlastně něco jako u nás Rodné Číslo. Na prvním office jsme ale nepochodili, tak jsme jeli na druhý a světe div se, tam mi ho udělali bez problémů. Jen mi řekli, že na něj budu pár dní čekat a skutečně, za pár dní mi došel poštou.(SSN byl zadarmo) Potom jsme ještě chvíli brouzdali po městě. Mireček mě vzal na nákup k polákum a já tam objevila naše Karlovarské oplatky. Lidi já měla takovou radost, že jsem kolem nich div netančila. Miro nechápal a vlastně se i za mě styděl. Pořád mě napomínal, ať se zklidním. Mě to ale bylo jedno. Já měla po dlouhé době radost jak děcko a na ničem jiném nezáleželo. Pak už jsme jeli do našeho ubytování.

Miro měl v Chicágu kamarády, kteří pracovali pro stejného bosse jako my. Ujali se nás tenkrát zadarmo. Sice šlo jen o jednu noc, ale tady si každý nechává platit úplně za všechno. Lidičky ale ten apartmán si neumíte představit. Byli to slováci, takže přetopíno až hrůza a všude neuvěritelný bordel. Po zemi se povalovali hrnečky, talíře, kelímky, hrnce, papírky a papíry a dokonce i různé prádlo. V bytě nebyl skoro žádný nábytek, jen matrace, stůl s počítačem, jídelní stůl se židlema, stojan na foťák a ten bordel.  No a v tom jsme spali my na zemi, mezi tím bordelem. Jinak ale kluci byli děsně fajn a se zcela s normálním náhledem na život.

Druhý den dopoledne jsme jeli všichni do města. Kluci mi ukázali jeden z českých obchodů, spíše by se dalo říct obchůdků, kde ale měli celkem dobrý výběr našeho zboží. No a pak jsme už jeli nazpátek do Detroitu.Cestou jsme se s Mirečkem domluvili, že bude lepší když bossovi přiznám řidičák ale o SSN mu raději neřeknu nic. A tak jsme to aj udělali.